Podlehnutí

Martin Jan Stránský v Nové Přítomnosti: Každý národ má své běžné aféry. Ve Spojených státech se nyní rozpoutala debata týkající se George W. Bushe, současného guvernéra Texasu, předního kandidáta na nominaci do příštích prezidentských voleb za Republikánskou stranu a syna bývalého amerického prezidenta George Bushe. V USA platí pravidlo, že uchazeč o prezidentskou funkci musí kromě jiného být ochoten čestně prohlásit, že v posledních dvaceti letech nebral drogy. Tohle George Bush junior udělal. Nicméně padla otázka, zda neužíval drogy v době ještě před oněmi dvaceti lety. Na tuto otázku však odpovídá vyhýbavě. Tvrdí, že zákonu dostál, vždyť byl „čistý“ posledních dvacet let a z toho, co se dělo předtím, vyvodil ponaučení. Což ovšem některým Američanům nestačí.

V patách této „aféry“ už kvačí další: paní Janet Reno, ve funkci obdobné našemu ministru vnitra, nyní připravuje obhajbu vlastního křesla proto, že před lety Federální vyšetřovací úřad (F. B. I.) použil zápalné granáty při útoku na ozbrojenou radikální sektu v Texasu. Členové sekty tehdy uhořeli. Nemalý počet lidí žádá proto její rezignaci. V České republice by takto přísně posuzující lidé měli práce nad hlavu. Mohli by si vybrat: Zemanovo a Kavanovo nepodložené obvinění exministra Zieleniece, že korumpoval novináře; trvale vyhýbavý postoj místopředsedy vlády Egona Lánského týkající se jeho konta v cizině; podvodné financování strany Václava Klause. V zemi s vyspělou demokracií by tyto případy končily okamžitou rezignací. I nedávné Klausovo tvrzení, že by mu taky vadil krach Moravia Banky, kdyby byl občanem, by bohatě stačilo.

Proč to tedy trpíme? Je to tím, že počínaje Mnichovem všechny naše protestní akce vždy končí v uličce neovlivnitelné politiky či slepé justice?