Jednosměrná letenka

„Mně vadí jako občanovi tohoto státu, že většina neumí žít s menšinou. Jestli to nedokáže a Romové odejdou, tak se nakonec ukáže, že nejsme schopni žít ani mezi sebou, protože vždy bude někdo odlišný.“ Tak reagoval ministr vnitra Jan Ruml na nedávný exodus romských obyvatel do Kanady, který vyvolala televize Nova. Její reportáž popisovala osud jediné romské rodiny z Ostravy a vytvořila v romské komunitě falešnou představu týkající se imigračních podmínek v zemi javorového listu.

Přes to všechno, starostka městské části Ostrava-Mariánské Hory paní Liana Janáčková navrhla založit zvláštní konto pro tyto „problematické občany“, kteří měli dostat příspěvek na jednosměrnou letenku do Kanady. Ovšem pouze v případě, že se vzdají trvalého pobytu v Ostravě. Ačkoli se její návrh neujal, získal mezi ostravskými občany značnou popularitu a místní Romové, stěžující si na netolerantní ovzduší ve městě, se na úřadech dožadovali patřičných formulářů.

Rasismus není jen český problém. V každé zemi existují lidé, kteří jsou „jiní“, a lidé, kterým to vadí. Ministr Ruml má pravdu – vždy bude někdo odlišný. Odlišnost se ale neodvozuje jen od barvy kůže. Podívejme se kolem nás. Nejsou tu jen tmaví a bílí.  Jsou tu komunisti, republikáni, disidenti. Jsou tu mladé rodiny a staré šlechtické rody. Jsou tu bývalí pracovníci StB, lidé, kteří mučili a zabíjeli. Jsou tu katolíci, židé, protestanti, ateisté. Jsou tu cizinci s trvalým pobytem, turisté, Ukrajinci, Němci, Slováci a další. Naše geografická poloha nás vždy předurčovala k životu v mnohonárodní a různorodé společnosti. Nedělejme si iluze. Je tu skoro tolik rozličných skupin jako v New Yorku.

Domníváme, že jsme jeden národ hovořící jediným jazykem. Ve skutečnosti se od sebe čím dál víc izolujeme. Jsem tu já, nanejvýš je tu se mnou moje rodina. Stát – ten je někde jinde. A národ? – na ten se mě neptejte. Nadále si hovíme v naší chalupářské mentalitě.  Zatímco se radujeme ze „schopnosti adaptace“, zavíráme okenice.

Když se ale tento způsob myšlení dostane na nejvyšší úroveň, začíná skutečně nebezpečná hra. Zatímco vládní Rada pro národnosti píše, že naše vláda nedokázala čelit narůstajícím projevům rasismu, netolerance a xenofobie, starosta Prahy 4 Zdeněk Klausner navrhuje vystěhování problémových Rómů z města, a premiér prohlašuje, že vláda „udělala vše, co je v jejích silách“. Prázdná slova. Jaký je rozdíl mezi Romem, který způsobil v paneláku stotisícovou škodu, a státním úředníkem, který se podílel na krádeži státního majetku za milión korun, když stejně ani jeden z nich nebude potrestán?

Politický a právní systém, který funguje efektivně, měří každému stejně, vynáší rozsudky v čas, je právě tím pilířem, na kterém musí být postavena naše budoucnost. Tolerance zavládne teprve potom, když každý z nás bude vědět, že se z ní může sice těšit, ale současně, pokud se stane obětí netolerance, nebo bude sám netoleratní, justice zareaguje rychle a rozhodně. Naši političtí představitelé by měli vytáhnout hlavy z písku a místo organizování sbírek se zasadit to, aby všichni měli stejná práva, aby každý člověk ctil a dodržoval zákony této země, a ze všeho nejvíce, aby začal fungovat justiční systém.

Nabízím naším politikům stejné měřítko, které sami použili. Inspirován panem starostou Klausnerem a paní starostkou Janáčkovou, oznamuji také založení konta se zvláštním účelem.  V případě vzdání se trvalého pobytu v České republice, obdrží kterýkoliv politik jednosměrnou letenku do země jeho snů. Neříkám do Kanady, protože tam se uchýlivší Romové by je nemuseli přivítat s otevřenou náručí. A aby si politici nemysleli, že se tu jedná o diskriminaci, tak prohlašuji, že této nabídky mohou využít členové opravdu každé politické strany.

Martin Jan Stránský