Je nutné, aby komunisté dostali ultimátum
Tomáš G. Masaryk nám řekl, že vybudování skutečné demokracie trvá padesát let. Od Bílé hory až ke dnešku nám dějiny nepřály, abychom měli takovou časovou lhůtu, při které by nám nic nehrozilo.
V roce 1989 jsme dostali další šanci. Dnes jsme šestnáct let na cestě. Nadáváme na politiky – prý jsou nejhorší. Skutečně? Nejprve musí vzniknout nové fungující modely, které postupně vytlačí ty staré. Vytlačení musí provázet změna společenského myšlení. To vše chce čas, během kterého se i my postupně měníme. Proto jsme sice dovolili, aby Stanislav Gross – kluk bez jakýchkoliv praktických zkušeností či morálního kreditu – se stal premiérem. Nicméně, byli jsme trochu dál na té cestě, než když vládl Klaus, kterému jsme dovolili mnohamilionové neprůhlednosti ve financování ODS. Když nedokázal Gross vysvětlit, jak přišel k mnohem menšímu balíku peněz, bylo po něm. Naše trpělivost s korupcí se přece jen zmenšuje.
Jestli je dnes jedna věc, která nám nabízí přesný přehled o naší pozici na masarykovské padesátileté trase, je to otázka komunistické strany. Je prý součástí našeho „demokratického systému,“ prý se má zakázat, prý se má dostat k moci, aby ukázala, co (ne)umí. Společnost je stále postižená (post)komunistickými móresy, ale nedokáže tuhle otázku řešit jinak než křečovitě. Pomocí bývalých soudruhů soudců a nezralého justičního systému stále dovolujeme soudruhům unikat důsledkům vražd, lží a krádeží.
Nicméně přijde den, kdy se přece jen k něčemu odhodláme. Jako celá společnost, i když s nepatrným rozjezdem, se konečně odhodláme postavit KSČM a její členy pod velkou lupu. Bude všem jasno, že existence této konglomerace lidí a spolupracovníků v současné formě absolutně nedovoluje, abychom udělali ten další krok po Masarykově cestě. Dnešní argumentace, že je máme pustit k moci, se bude jevit jako urážka naší vlastní inteligence.
Kdyby se politici ale rozhodli „chovat se jako chlapi“ (argumentace, které rozumí), mohli by zjistit, že se mohou zbavit konkurenta (argumentace, které rozumí nejlépe). Dát komunistům ultimátum, aby se opravdu zřekli minulosti a přiznali se ke křivdám, či vyvinout společný tlak vedoucí k jejich zániku, je nejjednodušší způsob jak udělat velký krok na naší cestě k národním blahu a budoucnosti. Je to očividná ironie. Zánik KSČM by pomohl ČSSD nejvíce – bývalí komunističtí voliči by nejspíše jí dali své hlasy.
Martin Jan Stránský
lékař, publicista, vydavatel Přítomnosti
Lidové noviny, 14.7.2006
Publikováno:
Lidové noviny
14. 7. 2006
Americké listy
3. 8. 2006
Kontakt
MUDr. Martin Jan Stránský
Národní 9, Praha 1