Domov můj?

J. F. Kennedy kdysi prohlásil: „Vývoj demokracie je ovlivněn třemi faktory: domovem, školou a kostelem. A ještě je tu něco – televize.“ Čtyřicet čtyři let poté, v době blížících se voleb v České republice, není Kennedyho myšlenka rozhodně ztracena především ve vedení tábora dvouhlavé koalice ODS a ČSSD. Spolupráce ODS s televizí Nova Vladimíra Železného (anebo je to naopak?) je zajištěna; na jedné straně pokračuje krmení diváků krví, sexem a bouračkami, na straně druhé je pouze nemastná a neslaná prezentace týkající se působení současné vlády, která očividně kašle na to, co si svět myslí o chování „enfant terrible“ Železného.

V jasném protipólu stojí veřejnoprávní televize, instituce, s níž je podle nejnovějších průzkumů drtivá většina občanů – tedy voličů parlamentu – nejen spokojena, ale zároveň je přesvědčena o zlepšení této nabídky oproti roku minulému. Ještě pozoruhodnější je fakt, že sledovanost určitých pořadů veřejnoprávní televize stoupá, a to na úkor koho? Novy. A tak zase zazvoní v noci telefon ředitele. A zase je zamítnuta žádost vládního činitele, pořad se odvysílá. Nezávislost médií, ten zlatý pilíř demokracie, na pouhý moment obstojí. Při očekávaném obvinění ze strany dvojhlavice ale nešťastný ředitel přece jen podlehne tlaku. To ale dvojhlavici nestačí – pro jistotu odvolá celou radu veřejnoprávní televize. Jen takto bude pravděpodobně výsledek blížících se voleb ovlivněn ve prospěch dvojhlavice.

Jaká je reakce? Místo toho, aby nejen veřejnoprávní novináři, ale všichni novináři povstali a šířili vlnu protestu unisono (jak by tomu bylo v západoevropských zemích), můžeme sledovat pouhé momentální škytnutí novin, přičemž zaměstnanci veřejnoprávní televize volí cestu bolševikem naučeného mlčení a zachování bolševikem nafouknutého počtu pracovních míst. A tak se dějiny opakují. V noci opět zvoní telefony ředitelů, ve kterých se ozývá šeptem sdělená žádost. Opět se rozhoduje o nás bez nás. Opět si toho nikdo nevšímá, nebo nechce všímat. Kudy se to zas ubírá domov můj?